Nocardia
| Nocardia spp. | |
| Nocardiaceae | |
| Nocardia | |
![]() Nocardia asteroides | |
| Morfologie | G+, Gram labilní až částečně acidorezistentní, mohou se barvit modifikovanou technikou podle Ziehl-Neelsena |
|---|---|
| Vztah ke kyslíku | aerobní |
| Kultivace | Sabouradovův agar |
| Antigeny | proteinové, polysacharidové |
| Faktory virulence | bakteriální stěna |
| Přenos | inhalací, poraněnou kůží |
| Onemocnění | nokardióza (připomínající tuberkulózu), mycetomy |
| Diagnostika | kultivace a mikroskopie |
| Terapie | co-trimoxazol, tetracyklin, chirurgické ošetření |
| MeSH ID | D009615 |
Nocardia je rod, který se podobá mykobakteriím. Jde o grampozitivní až gramlabilní a někdy částečně acidorezistentní mikroorganismy. Má specifickou stavbu stěny. Morfologicky se také podobají aktinomycetám. Mezi nejvýznamnější zástupce patří Nocardia asteroides, Nocardia caviae a Nocardia brasiliensis. Vyskytují se přirozeně ve vodě a půdě, odkud se inhalací často dostávají do lidského organismu. Mezilidský přenos nebyl prokázán. Z hlediska imunity hraje největší roli imunita buněčná.
Kultivace
Kultivace se provádí na Sabouradově agaru. Nokardie rostou v bílých až oranžových tuhých vzrostlých koloniích. K mikroskopickému vyšetření se odebírá sputum a hnis. Pro přesné určení druhu se využívají biochemické testy.
Onemocnění
Nokardióza je onemocnění, které svým průběhem připomíná tuberkulózu, tuto plicní formu nejčastěji způsobuje Nocardia asteroides. Závažnou komplikací je metastatický mozkový absces.
Úmrtnost tohoto onemocnění se udává až 40 %[1]. Při rozvoji kožní formy, která vzniká proniknutím bakterií skrze poraněnou kůži, se vytváří aktinomykotický mycetom – infekční ložisko, které může připomínat nádor a v pozdějším stádiu komunikuje s okolím píštělemi. Dříve měly nokardiózy menší význam, ale kvůli rozšíření AIDS dochází právě kvůli těmto bakteriím k častým komplikacím.
Terapie
Jako vhodná antibiotika k léčbě nokardióz se uvádí co-trimoxazol a tetracyklin, vznikající mycetomy se léčí často chirurgicky.
Odkazy
Použitá literatura
- BEDNÁŘ, Marek. Lékařská mikrobiologie : bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. 1996.
- JULÁK, Jaroslav. Úvod do lékařské bakteriologie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2006. ISBN 80-246-1270-4.
Reference
- ↑ BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. 558 s. ISBN 8594031505280.


